navždy nás ve věku pouhých 57 let opustil náš výborný kamarád a skvělý chlap a člen našeho volejbalového oddílu PETR HOLEŠOVSKÝ.
Dovolím si tentokrát trochu osobnější formu, protože Petr, kterému jsme s láskou přezdívali Otyl, byl jeden z mých nejlepších kamarádů a prožil jsme s ním velký kus života, zažil dobré i zlé časy. Kdo jste Petra znali, víte, že před několika lety prokázal neskutečnou vůli, a ač mu málokdo věřil, že to zvládne, dokázal se vyhrabat z absolutního dna a nastoupit na novou životní cestu, která ale trvala jen krátce, osud mu dopřál bohužel jen několik dalších let.
Petr se celý život točil kolem volejbalu a sportu vůbec. Odehráli jsme spolu mnoho volejbalových či tenisových utkání, setkávali se každý Silvestr na již tradičním florbálku. Bylo mi ctí, být dlouhé roky členem Otylteamu, volejbalového smíšeného družstva, které bylo pojmenováno právě po Petrově přezdívce a které dokázalo 2x vyhrát Žďárskou volejbalovou ligu. Mnohokrát jsme spolu absolvovali “soustředění” (krycí název pro pánskou jízdu skvělé party bývalých volejbalistů a dalších kamarádů), ať již na Rokytnou či v posledních letech na Nových Mlýnech. A teď si vůbec neumím představit, že tam všude Peťa bude chybět a že už nikdy neuvidíme jeho rozesmátou tvář se strništěm vousů a šibalským pohledem.
Smysl pro humor, čestnost, upřímnost, ochota pomoci a snaha dělat něco i pro druhé, to přesně vystihuje Petrovu pohodovou povahu. Miloval humor a lidi okolo sebe, šířil kolem sebe pozitivní energii. Kdyz skončil s volejbalem jako aktivní hráč, zapojil s do trenérské činnosti u mládeže. Málokdo si vzpomene, ze to byl právě Petr, který společně s Laďou Mašovým vypiplal kolem roku 2010 v dorostu generaci hráčů, která pak tvořila osu týmů mužů, který vybojoval největší úspěchy žďárského volejbalu (2 prvenství ve 2. lize). Trenérské práci se věnoval aktivně i v posledním období, kdy působil u družstev žáků, s nimiž v uplynulé sezoně získal broznové medaile.
Petr měl veliké srdce, ve kterém měl spousta místa pro druhé lidi, včera ale bohužel jeho srdce utichlo navěky. Píšu tyhle řádky a po tváři mi teče proud slz a nejde to zastavit. Nejsem věřící člověk, ale pokud existuje nějaké nebe, tak Petr tam určitě teď je, usmívá se pod vousy, vychutnává si svou oblíbenou zmrzlinu a dívá se na nás.
Otyle, kamaráde, hrozně to bolí, nikdy na tebe nezapomenu a děkuji ti za to, že jsem tě mohl potkat a prožít s tebou kus svého života. A teď nemluvím jen za sebe, ale určitě i za veliké množství dalších lidi, kteří tě znali.
Poslední rozloučení se zesnulým Petrem Holešovským proběhne v pátek 26.8. v 15 h na Zelené hoře.
S úctou, láskou a obrovským smutkem v srdci tvůj kamarád Vesy
