Ještě jsme se všichni nevzpamatovali z odchodu Ladi Maši a už zasáhla nás další rána. Ve stejný den, kdy jsme byli vzdát poslední čest Laďovi Mašovi (8. dubna), zemřel náhle ve věku nedožitých 71 let Laďa Loub. Osud si s námi někdy pěkně zahrává, a v tomto velmi nepěkně, během pár dnů odešli 2 lidé, kteří na přelomu 80. a 90. let vzkřísili ve Žďáře mužský volejbal. Nikdy se mi nepsalo tak těžko jako právě v těchto dnech, odchody obou v sobě nesou velkou symboliku jedné končící etapy žďárského volejbalu.
Laďa Loub byl tím, kdo mě uvedl do dospělého volejbalu, když jako hrající trenér vzal několik 14-16letých kluků z mládežnického družstva, aby hráli za muže okresní přebor. Tehdy byl okresní přebor ještě dvouúrovňový (1. a 2 třída), dnes jsem rádi, že se na Vysočině dá dohromady v krajském přeboru 5 družstev. Jako dneska si pamatuju, jak jsem přišel na 1. trénink a pozdravil pana Louba slušně "Dobrý den" a oslovil ho "Pane Loube, ..." (byl o 20 let starší než já). Než jsme to dořekl, Laďa mi velmi důrazně, ale vstřícně a s "vybraným" slovníkem vysvětlil, že sportovci se zdraví "ahoj" a že si všichni tykají. A tím byla zahájena další etapa žďárského volejbalu, kdy bylo znovu založeno družstvo mužů a propojeno s nadějnými dorostenci. Rozjel to celé Laďa Loub a pak na to navázal Laďa Maša. A tahle jízda z okresního přeboru 2. třídy o pár let později vyvrcholila postupem do 2. ligy v polovině 90. let.
Laďa skončil se svou aktivní hráčskou kariérou v 90. letech, ale pak se věnoval trenérské práci, a to zejména u mládeže, kde fungoval u družstev žáků. Kromě trénování se staral také jako člen výboru o zabezpečení chodu celého oddílu volejbalu. I když pak už členem výboru nebyl, dokud mu to zdravotní stav umožňoval, pomáhal dál, zejména s organizací turnajů a dalšími různými aktivitami. Byl duchem velký bojovník a srdcař, soupeři nedal nic zadarmo, miloval drobné štengrování se soupeřem, ale vždy v duchu fair-play. Vybavuje se mi jedna situace z okresního přeboru, kde jsme na Rybníčku hráli soutěžní utkání (už nevím s kým, ale to není podstatné) a rozhodčí (pro pamětníky: byl to Slávek H. z NM) se v koncovce setu upískl a jasný míč pro nás daroval soupeři. Laďa to nesl jako velkou křivdu (a právem) a protestoval tak vehementně, že byl rozhodčím vyloučen. Ale to by nebyl Laďa, aby to nechal jen tak. Stoupl si pod sedačku s rozhodčím a jen tak tam stál. Rozhodčí se ptal, co tam dělá. Laďa mu skrze zatnuté zuby odvětil, že čeká na konec zápasu, až sleze dolů, aby si popovídali o tom míči a jeho vyloučení. Rozhodčí pochopil, že skončila legrace, a Laďovo vyloučení vzal zpět, umožnil mu vrátit se do hry, ale pod podmínkou, že "už ale bude hodný". A zápas se v klidu a pohodě dohrál a vše proběhlo bez jakýchkoli dalších problémů.
Neocenitelný byl také jako jeden z našich skalních fanoušků. Nechyběl na žádném zápase, vždy byl jeden z prvních, kdo burcoval tým z tribuny. Nezapomenutelné vzpomínky na Laďu jako fanouška mám zejména na kvalifikaci o 2. ligu, kde jsme v domácím prostředí sportovní haly v roce 2012 vybojovali bez jediné prohry postup do 2. ligy. Jeho pověstné "Otočíme!" doprovázené rotací celého těla kolem osy mě zaplavuje silnou pozitivní energií i dnes, jak toto píšu. To byly moc fajn časy a nikdy na ně nezapomenu, stejně jako na Laďu.
Protože píši již druhý nekrolog během pár dní, snažím se to trochu odlehčit a vím, že Laďa by byl určitě pro, protože sám miloval humor a nezkazil žádnou srandu. Jaká škoda, že už žádné další nové historky s ním v hlavní roli nevzniknou, ale na ty minulé budu navždycky rád vzpomínat. Laďo, děkuju ti (i jménem celého volejbalového oddílu) za vše, co jsi pro volejbal ve Žďáře udělal, a je toho opravdu hodně. Bez tebe by to možná celé skončilo už před těmi 35 lety.
Upřímnou soustrast celé Laďově rodině, poslední rozloučení proběhne v pátek 12. dubna ve 13 h v Hostěradicích, nedaleko obce Miroslav (okres Znojmo), kde Laďa skončil svou životní pouť. Kdo jste Laďu Louba znali, věnujte mu osobní vzpomínku. Kdo jste jej neznali, vězte, že odešel fajn chlap, který se hodně zasloužil o to, že volejbal ve Žďáře přežil a dosud stále existuje. Čest jeho památce.
